Ypérite z Molu Es

Tento (a některé další) příspěvky je kopírován z atlasu tlam (FB) a je tedy ve zkrácenější verzi než je obvyklé. Nechci ovšem, aby případný čtenář nabyl dojmu, že se žádné přestupky v době, kdy jsem se odmlčela, nekonali. Tento příběh se odehrává v lese kousek od Paříže, kam je Yperitka (občas přezdívaná bestie), vyvážena za účelem fyzické a zejména psychické rekreace. Přes pracovní týden není mnoho příležitostí k vypuštění psíka a převážnou část procházek tráví na vodítku zevlováním po bulvárech.

Po týdnu velkoměstského života jsem vyvezla bestii do divočiny-lesa. Půl hodiny na úvod tupé vrhání klacků, pak procházka navolno, bestie celkem vzorná, stopovačky ani nebylo třeba, skovat se nemám šanci, neb si mě furt hlídá. Idylka. Až ke konci. Začíná se smrákat, bestie bystří a najednou vyráží mezi stromy. Zřejmě srna. Zkouším hromové "ke mě", ignorace. Vydatně poučena a proškolena na výcvikových kurzech - přejdu tedy do jásavého tónu, bestie se zarazí a čumí (zřejmě zvěř teprve hledala a asi byla i dostatečně vyběhaná). Přidávám na veselosti, vřískám nesmysly typu "hele co mám, klacíček" a máchám kládou. Čumí na mě, do lesa, na mě do lesa a pak je mi odpovědí: "to nestačí, musíš přidat, zatím je srna zajímavější". A stále vyčkává. Začnu tedy máchat klackem rychleji, ječet intenzivněji a skákat výše. Bestie kouká: "slabý, snaž se víc". Stojí a čumí. Nasazuji tedy sprint směrem od zvířete, beru to přes louže a ječím co mi hlasivky stačí-samozřejmě patřičně vysoko a vesele. Doufám, že jásavému pokřiku "já tě zabiju" nerozumí. Konečně byla moje kreace shledána dostatečnou a bestie mě tryskem nadšeně stíhá. Přiběhne a přátelsky do mě šťouchne čumákem. Pochválím ji a funíc zvolním do chůze. Bestie stojí a čumí: "Tak to teda ne. To je unfair. Srna by se nezastavila. Tak já du za srnou, ta je zajímavější". Rozhýbávám tedy své netrénované tělo k ještě pár metrům neohrabaného sprintu a pak už se naštěstí blížíme k silnici, tak nenápadně lapám bestii na vodítko. Cestou k autu si říkám, že na tomto přivolání pozitivní motivací je něco špatně. V kurzu jsme se přece učili, že pes by měl přiběhnout radostně a hned. A ne nechat psovoda soutěžit se srnou a hodnotit, zda je jeho herecké vystoupení zajímavější než objekt, od kterého je odvoláván. Tentokrát to byla jen srna, ale co když příště najde v křoví třeba souložící vzdychající dvojici? Co pak budu muset předvést já??