Ypérite z Molu Es

Po několika návštěvách školky pro štěňátka a hledání dlouhodobějšího kurzu na cvičáku s pocitem, že to "pořád ještě není ono" jsme dneska vyrazili na cvičák třeboňský, u areálu byválých jatek. Moc se nám tam líbilo, hned mezi dveřmi se psi vypouštějí z vodítka a běhají po oploceném pozemku. Yperitka si několikrát cvičně přeběhla áčko a vylepšila to tím, že se opřela předníma packama o vrcholek a začala se rozhlížet jak vlk po krajině. Ještě že cestou ze cvičáku už opět nezapřela geny německého ovčáka a začala fanaticky aportovat klacky. I pani cvičitelka byla naprosto výborná - klade důraz na motivaci a je nesmírně trpělivá. Vůbec jí nerozhodilo, když si při nácviku chůze u nohy  pískající Yperitka znavená ranní cestou pěšky (trvalo nám to asi hodinu) a běháním s pejsky našla v trávě dolík  a uložila se ke spánku. A při povelu "lehni" v podání čévéčka válejícího se na zádech a rozhazujícího tlapama nešetřila cvičitelka nadšením, že nějak se začít musí a napoprvé není důležité jak pejsek leží, ale hlavně že si lehl,  to je prý skvělé a zbytek dopracujeme časem. Na závěr byla zvířata opět vypuštěna k lítým hrám a já si tím pádem teď užívám chvíle vzácného klidu, kdy zvíře s kostí  chrápe v boudě, nic neničí, nekrade a nekouše mě.