Vzorná chůze u nohy
Procházka kolem Zlaté stoky. Vzhledem k turistům, cyklistům, lázeňským hostům, rodinkám s dětmi a malými psíky.. chodí Yperitka na stopovačce, abych si ji v případě potřeby mohla přivolat nebo alespoň přitáhnout. Zvíře čichá, celkem reaguje, dalo by se říci pohoda. (Drobného stálého vnitřního třesu a napětí se už asi nezbavím, stejně jako paranoidního sledování okolí). Náhle se proti nám zjevila postarší paní. Na tuto situaci jsouce připravena jsem si zvíře dala na krátké vodítko k noze. Yperitka se tentokrát nezmítala, šla velmi vstřícně a měla zrovna období, kdy tolik nevrčela na lidi a nevyjížděla po nich. Rozhodla jsem se tedy neskrývat do křoví, ale pokusit se kultivovaně projít po cestě a s paní se minout, psíka majíce vzorně u nohy. Zavelela jsem a šly jsme. Vše vypadalo nadějně, Yper nestahovala ocas, ani nejevila známky nervozity, držela sem ji tak nakrátko, že ikdyby vyrazila proti paní, bez problémů bych jí udržela v dostatečné vzdálenosti. Ypertika šla vzorně a já už se radovala, že tentokrát projdeme jako slušně vychovaný pes. Polevila jsem v předvídavosti a zvolila menší oblouk než obvykle. Leč Yperitka nezklame. V momentě, kdy jsme míjeli paní, se všema čtyřma odrazila z místa, odpérovala se vzhůru jak omaxipes Fík na pružinách a laškovně chňapla pani zubama za rukáv, v očích šťastně pobavený výraz, jaká je to děsná sranda. Ztuhla jsem, paní rovněž a pak se jí jen vydralo z hrdla. "Co to bylo, to na mě útočí?" Tak jsem paní pravdivě vysvětlila situaci, že je Yperitce z nějakého důvodu sympatická a toto je způsob jak s ní laškuje a vtipkuje, dává jí najevo přízeň. Už jsem měla na jazyku omluvu 17-19, ale paní mě překvapila. Naprosto roztála a pravila, že z ní asi Yperitka cejtí pejska, že má doma taky jednoho a že psi to poznaji. Tak jsem s ní nadšeně souhlasila, ale upřímně řečeno, v té chvíli bych jí potvrdila cokoliv, hlavně že se to obešlo bez průšvihu. Rozloučili jsme se přátelsky a delikventce jsem vyčinila až za dubem. Nic moc si z mého proslovu ovšem nedělala:o(